Články Diskuze

Když se nad tím zamyslím, měl bych tady představovat spíše Probotector nebo Gryzor. Znáte? Že ne? Ale o Contře jste už někdy určitě slyšeli. Tákže.. Contra je 2D akční videohra vydaná roku 1987 na arkádové automaty, poté vyšla na Amstrad, ZX Spectrum, Commodore 64, dokonce i na MS-DOS, MSX2 a roku 1988 na NES od Nintenda, pro většinu z nás nejznámější. A o té tady bude řeč. Jednotlivé verze tady nevyjmenovávám proto, že bych tím chtěl na někoho dělat dojem, ale kvůli tomu, že byla každá vlastně úplně jiná. V jádru jde samozřejmě pořád o to samé, ale když se podíváte na DOSovou verzi, dáte mi za pravdu. A víte co? Radši se na ni ani nedívejte. Mnoho lidí o ní neví a tak by to mělo zůstat. Je možné ji dohledat tady na webu, ale je to skoro nehratelné.

Teď ale ke Contře, neboli Probotectoru na NES. Probotector je evropská verze, která nejen že mění název, ale i některé postavy, včetně těch hlavních. Neovládáte známé lidské protagonisty, ale roboty. Překvapivě se o téhle verzi v našich končinách moc neví, protože tady kvůli finanční situaci po pádu železné opony vládly napodobeniny konzolí z tržnice. Contru vytvořilo japonské studio Konami v čele s Shigeharu Umezaki a Shinji Kitamoto. Ihned se stala velmi oblíbenou a úspěšnou, ač se nikdy do žádných žebříčků prodejnosti neumístila. Spekuluje se, že to je jen neveřejnými statistikami prodeje, nebo že vyšla v období nedostatku čipů. Ať je to jak chce, není pochyb o tom, že je to fenomén.

Hra se odehrává ve vzdálené budoucnosti roku 2631, kdy spadl na souostroví Galuga poblíž Nového Zélandu záhadný meteorit. O dva roky později zlá organizace, která si říká Red Falcon, plánuje zničení lidstva. Jak jinak. Na ostrov jsou vyslány dvě jednotky - Bill Rizer a Lance Bean z komanda Earth Marine Corp's Contra, což je uskupení elitních vojáků specializujících se na partyzánský boj. Ti mají za úkol prostoupit ostrovem k základně Red Falconu, zničit nepřátelské síly a na závěr odhalit a zlikvidovat mimozemskou entitu, která celou organizaci ovládá.

Pohyb a míření se ovládá osmi směrným D-Padem na Nintendo ovladači, čemuž sekundují dvě akční tlačítka. Jedno je na skok, který je prováděn efektně v saltu, popřípadě v zalehnutí slouží tlačítko k seskočení dolů. To druhé je určeno pouze ke střílení. Zaměřuje se v kombinaci s ovládacími tlačítky. Intuitivní a snadné na pochopení. V dětství jsem se do toho dostal téměř okamžitě, aniž by mi to někdy někdo vysvětloval. Většinu hry je pohled na herní obrazovku z boku, kdy postupujete zleva doprava přes členitý terén. Avšak je tu i mise, ve které se pohybuje výhradně vertikálně. Pak jsou tu dvě úrovně s pseudo 3D kamerou za postavou v tunelech. Jednotlivé mise jsou poměrně krátké a dostatečně rozmanité, takže hráč nemá šanci upadnout do stereotypu. Navíc na konci levelu je vždy něco speciálního, co je potřeba zničit, aby byla mise dokončena. Jedná se vlastně o bosse. Zkušený hráč dokáže celou hru projít za 20 minut, ale jelikož hra sází na vyšší, ale férovou, obtížnost, podobně hladký průchod mít nejspíš nebudete.

Obyčejná základní puška není nic moc, ale je možné ji nahradit jednou ze čtyř dalších zbraní. Ty lze získat více způsoby, jako například zničením létajících předmětů, nebo zabitím červených nepřátelských stráží. Skrývají se pod jednotlivými písmeny. M - Machinegun, celkem standardní kulomet nepříliš odlišný oproti základní pušce. L je Laser, údajně nejúčinnější, ale nejméně praktická zbraň. Osobně jsem jej nikdy nepoužíval. F - Flamethrower, tedy plamenomet, což není úplně správné označení zbraně. Vystřelí několik ohnivých kuliček, které rotují směrem k cíli a pokrývají tak větší prostor. A na závěr je tady písmeno S jako Spread Gun, ale pro mě to v dětství znamenalo super zbraň, neboli rozprašovač. Pro většinu hráčů nejlepší zbraň ve hře. Pokud zkombinujete navíc s několika písmeny R, které přidávají zbraním rychlost střelby, jedná se o smrtící mix. Dále je tu písmeno B, které na přibližně 20 sekund přidává hráči nesmrtelnost nad nepřátelskou střelbou. Úplně poslední item k sebrání je červená orlice, která zničí všechny základní nepřátele a poškodí i ty pokročilejší.

Velkým plusem považuji i fantastický hudební doprovod, některé melodie je možné si poslechnout tady na Smetišti v sekci Herní hudba. O ten se postarali Hidenori Maezawa a Kiyohiro Sada a musím říct, že se mi vryl do paměti ihned po tom, co jsem si Contru poprvé zahrál. Celkově je audiovizuální stránka roku 1988 naprostou špičkou ve svém oboru a dokazuje to i fakt, že žádná jiná verze zdaleka nedosahuje kvalit verze na Nintendo. Samozřejmě nepočítejme automatovou verzi, arkády byly vždycky úplně někde jinde.

Kromě toho se mi líbí dobře nastavená hratelnost. Na obrazovce po vás může jít hned několik nepřátel, ale jejich střely mají dostatečně pomalý let, takže je možné na ně ještě zareagovat. Různé typy zbraní, možnost hrát ve dvou na jedné obrazovce současně, několik druhů lokací a bossů dělají ze hry jeden z nejlepších zážitků, který je možné na stařičké konzoli od Nintenda na vlastní kůži zažít.

Smetiště her 2010-2024 | Created by Keeper

Smetiště her 2010-2024 | By Keeper